MICHAEL KUKRLE A JEHO AKLIMATIZACE PRO TOKIO
Příprava sportovců na letošní olympijský vrchol měla spoustu aklimatizačních i covidových otazníků. Jedním z těch, kterému
se dostalo cti se připravit na tokijské podmínky byl i Michael Kukrle, čerstvý mistr republiky v hromadném silničním závodě, hájící již šestou sezonu barvy týmu Elkov Kasper.
Od začátku bylo jasné, že přivést si do Tokia formu nestačí. Kromě nepříjemného sedmihodinového časového posunu a souvisejícího jetlagu byla hlavním postrachem výkonnosti sportovců především nezvykle vysoká vlhkost i teplota vzduchu. Spoléhat, že si tělo s náročnými podmínkami nějak poradí, a pouze upravit svou závodní strategii o chladící mechanizmy (odvětrané/chladivé závodní dresy, ledové šály za krkem, polévání a důslednou hydrataci během výkonu apod.), je určitě dobrý základ, ale pro vytrvalostní výkony v řádu desítek minut je třeba tělo na teplotní stres především adaptovat. V opačném případě se už po pár minutách závodního výkonu začne přehřívat a výkonnost jde rapidně dolů. „Nepřežil jsem první nevýrazné zrychlení v pelotonu a uvařil se,“ uvedl Zdeněk Štybar. Důsledek pohybu v náročných klimatických podmínkách? Těžko soudit, pravdu o své přípravě zná pouze Zdeněk. Nicméně na nedávné španělské Vueltě, kterou letos sužovala úmoná vedra, už k měření vnitřní tělesné teploty také přistoupil a podle jeho slov se jeho vnitřní teplota dostávala až na 39°C.
Teplotní aklimatizace je řízený trénink v podmínkách, které simulují očekávané závodní prostředí. Důraz je na slovo řízený. Pokud se zavřete na trenažéru do nevětrané místnosti či dokonce sauny, nemusí to nutně znamenat, že provádíte řízenou adaptaci organizmu. Cílem není pouze se přehřívat či potit, ale navodit co možná nejúčinnější adaptační pochody. Problematika optimálního adaptačního tréninku znamená v prvé řadě stanovení účinné velikosti teplotního stresu a jeho následné uplatnění v tréninkových jednotkách před vlastním vrcholem. Cílem je tedy uvést tělo do řízeného teplotního stresu a donutit ho na něj zareagovat vylepšením parametrů vlastní krevní plazmy. Ta následně umožní lepší chlazení i v náročnějších klimatických podmínkách a jako příjemný benefit zlepší i transport kyslíku k pracujícím svalům.
Tělu je v podstatě jedno, zdali se teplotní stres odehraje kombinací zvýšené teploty a vlhkosti (jenž má za následek zhoršené odpařování potu, což ještě dále umocňuje teplotní stres). Jde především o to, že jádro těla se při určitém výkonu v daném prostředí dostává do nesnází s odvodem přebytečného tepla, které musí začít řešit. Je známo, že pouze přibližně jednu čtvrtinu vyrobeného výkonu je možné přeměnit na mechanickou práci a zbylé tři čtvrtiny je třeba odvést pokožkou mimo oběh jako odpadní teplo. Při typickém časovkářském závodním výkonu 400 wattů se tedy jedná o 1200 W, které je třeba odvést jako odpadní teplo pryč. Pokud se to nedaří dostatečně účinně, tělo odkloní část krevního oběhu ze svalů do podkoží, aby tak chlazení přehřívajícího se jádra zlepšilo. Tato operace má však za následek snížení dodávky krve do svalů a tedy i snížení výkonu. A to až o desítky procent. Což je samozřejmě nežádoucí stav, kterému je třeba aktivní adaptací předejít.
MČR v časovce jako test
Pokud se podíváme na výkony na letošním mistrovsví české republiky v individuální časovce, pak většina borců, byť velmi dobře výkonnostně disponovaných, doslova pohořela právě na kruté teplotní podmínky. Teplota 30ºC v polovině června udělala své. Celkově čtvrtý Jakub Otruba, zaznamenal v druhé půli trati pokles wattového výkonu o 8%, na metě 10km do cíle o 12%. Pátému Kukrlemu se v druhé půli mistrovské časovky propadnul wattový výkon o 10,5%, a na metě 5km do cíle dokonce o 13,5%. Pokud přijdete ke konci závodu o 50W jednoduše nemůžete pomýšlet na dobrý výsledek. I subjektivně byla pro oba druhá půle doslova „Peklem s kterým se nedalo moc dělat“.
Přitom se nejedná se o nic výjimečného ani záhadného. Studie vědců z Katarského institutu sportovní medicíny dokládá, že během 40km časovky dochází u teplotně neadaptovaného sportovce ke snížení jeho wattového výkonu až o 26% oproti jízdě v příznivých klimatických podmínkách. Dobrou adaptací lze dosáhnout snížení propadu výkonnosti na pouhých 6%.
Bylo tedy zřejmé, že je co zlepšovat.
Příprava na Tokio
Po domluvě s šéftrenérem našeho nejúspěšnějšího týmu Elkov – Kasper, Otou Fialou jsme se shodli, že za pokus to stojí. Navíc podmínky v Tokiu budou náročnější o zmíněnou vysokou vlhkost a oba reprezentanti – Michal Šlégl i Michael Kukrle mají v optimální formě šanci v závodě s hromadným startem předvést dobrý výkon. Michal Šlégl by měl mít dokonce šanci zaútočit se svými vrchařskými dispozicemi na TOP15.
Adaptační strategie měla za úkol přivést těla našich reprezentantů do opakovaného tepelného stresu, a donutit je na něj aktivně reagovat. Stres musí být natolik účinný, aby k vlastní adaptaci došlo, ale nikoliv příliš velký, aby nedocházelo ke zbytečnému přetěžování organismu.
Pro tyto účely je vhodné stanovit vnitřní teplotní práh, od kterého začíná výkon sportovce, pokud je mu vystaven řádově desítky minut, výrazněji klesat a tedy nastává teplotní přetížení organismu. Tento teplotní práh se dá určit speciálním zátěžovým testem a ve většině případů se pohybuje někde mezi 38,2-38,6ºC. No a pak už stačí v tomto režimu absolvovat nějaké ty tréninkové hodiny.
Základní doporučení, podložené řadou studií zní: "Pohybujte se nejméně týden, lépe dva, před Vaším závodem denně alespoň hodinu v podobných klimatických podmínkách, resp. ideálně se pokuste vyvolat v daných podmínkách adaptační reakci organismu. Již během týdne dochází k poměrně výraznému nárůstu kapacity krevní plasmy, snížení tepové frekvence a prodloužení výkonové pracovní kapacity u sportovce.
Je dobré si uvědomit, že adaptační trénink nemusí být nutně simulovaným tréninkem, ale k tepelnému stresu běžně dochází i v závodních podmínkách horkého července. A možná i tady je možné vysvětlit, proč byla Tour de France, jak se zdá tou nejlepší přípravou na Tokio. Účastníci měli pouhý týden na regeneraci a aklimatizaci, ale ta aklimatizační část vlastně už z velké části proběhla během horkých dnů na Tour.
Michael Kukrle i Michal Šlégl měli také svůj závodní program. Z Kukrleho záznamů z Maďarské V4 už bylo patrné, že teploty okolo 30ºC mu problém nečiní ani při plném závodním nasazení. 50km na plný výkon na špici pelotonu - teplota jádra nepřekročila 37,6ºC.
Po příletu do Tokia bylo však vše jinak a běžný trénink znamenal posun vnitřní teploty o celý jeden stupeň, tedy až na 38,5ºC. Nicméně ještě před jejich covidovým uvězněním na samotce bez možnosti vycházek, se oběma našim borcům podařilo absolvovat několik kvalitních 5ti až 6ti hodinových venkovních tréninků při teplotách nad 30ºC a vysoké vlhkosti, což mělo markantní aklimatizační efekt.
Obr. Tréninkový výjezd na Fuji – teplota tělesného jádra dosahuje až 38.4st.C
Závod s hromadným startem na 230km/převýšení 4245m
Zatímco Michal Šlégl se ze své samotky už nedostal, Kukrleho taktika do silničního závodu s hromadným startem byla dostat se do úniku a po dojetí pelotonem se pokusit zabojovat až do konce. Nikdo dopředu netušil, jak daleko se únik, v kterém byl Michael jedním z hlavních aktérů dostane, nicméně po 184km těžké práce v náročných klimatických podmínkách, když byl Kukrle spolu s Jurajem Saganem motorem uniknuvší 8mi členné skupinky, Michael ani náhodou nesložil zbraně. Po dojetí skupiny uprchlíků favority závodu zabojoval a do cíle si přivezl řadu velmi cenných sklapů. Namátkou Valverde, Porte, Dumoulin, Chaves, Kangert, Evenepoel, Keldermann, Nibali, …
Pokud si uvědomíme, jaký „covidový teror“ Michael od japonských organizátorů zažil, když se dozvěděli že přiletěl „infikovaným“ letadlem – samotka na kuřáckém pokoji bez oken, dva dny bez spánku, kontrola v 5 ráno před startem, zákaz rozjetí se před startem na vzduchu (místo toho další hodiny na nenáviděném ergáči), má jeho výkon opravdu mimořádnou hodnotu. Výše uvedené by zlomilo nejednoho šampióna a Michaelově fyzické připravenosti a zejména psychické odolnosti je třeba vyseknout poklonu.
A koneckonců s trochou černého humorného nadhledu, lze trénink na trenažéru v uzavřené místnosti bez větráku brát jako poměrně dobrou aklimatizační náhražku.
Individuální časovka 42km
Kukrleho příprava před časovkou byl opět trenažér a jeden venkovní 2h trénink na trati časovky. Vlastní olympijská časovka byla velmi náročná jak profilem tak podmínkami, nicméně Michael ji zvládnul se ctí a prodal vše co v něm bylo. 26.místo mezi excelentními časovkáři bylo maximem jeho možností, když porazil Porteho, Lutsenka i Tao Harta. Díky své aktivní aklimatizační proceduře se při jízdě nedostal do nesnází z přehřátí a jeho výkon v druhém okruhu poklesnul o pouhé 4% z 413W na 396W. To svědčí o jeho skvělé připravenosti na olympijské klima. Teplota jeho tělesného jádra během první poloviny olympijské časovky stoupala pozvolna a až v jeho úplném závěru se dostala nad 38,5ºC. Což lze považovat při hodinovém průměrném výkonu 406W v uvedených podmínkách za skvělé číslo. Pro připomenutí na červnovém MČR v časovce zaznamenal Michael průměr o 12W nižší a to na o 10min kratší trati a v příznivějších klimatických podmínkách. Čísla tedy jasně potvrzují jeho skvělou připravenost i přes ne zrovna ideální podmínky.
Michael Kukrle – rozjetí před olympijskou časovkou.
Jednoduchý přístup ke složitému problému
Neinvazivní snímač teploty tělesného jádra, který měl Kukrle k dispozici a na jehož základě mohla být jeho aklimatizační procedura monitorována, dnes již používá většina world tourových týmů. A měl ho s sebou na olympijském závodě i vítězný Carapaz (INEOS Grenadiers).
V této chvíli lze pouze spekulovat, zdali se do stíhání unikajícího nebezpečného tria Pogačar, McNulty, Woods nepouštěl protože na svém displeji viděl červenou kontrolku nebo na to prostě v danou chvíli neměl. I tady lze hledat hodnotu okamžitého snímání teploty tělesného jádra. Mohu činit o něco chytřejší rozhodnutí již během závodu.
Vítězný Carapaz se snímačem CORE
Vlastní aklimatizační proces každého z jezdců týmu je pak díky senzoru CORE možné nyní z velké části zkontrolovat od počítače. Stačí když si jednoduše sečtete počet hodin, v nichž se daný jezdec před startem důležitého závodu pohyboval se svým tělesným jádrem v příslušné teplotně adaptační oblasti. Při hlášení šéftrenérovi o stavu jeho připravenosti na obtížné klimatické podmínky se nebudete příliš mýlit.
Robert Kleiner, s1w.cz
článek vyšel v magazínu 53x11